P. Bedrich Bridel T. J. Co Buh? Clovek? B. Durych Prerov 1934 pater e CoeLIs DeVs MIserere nobIs CO BUH? CLOVEK? Kdokolivek? Co já? Co ty? Boze svatý? Já hrích, pych, lest: Tys sláva, cest: Já hnis, vred, puch: Tys cistý duch: Tak jak mohu, o mém Bohu zpívám, vzdychám i pospíchám k nohám padám, chvály skládám, jak i první, tak v poslední okamzení. Co jest Buh? Duše odpocinutí. Jaký boj? jaké hnutí mne vstupují na myšlení? mám-li snad zahynouti? ciji mdlé mé prirození: coz to? vec velmi rychlá, aneb jestli náké zdání, rostou mne jakás krídla: strojí se všecko k litání. Zdá se mi, ze k vysoku jiz se nad planéty beru, odtud jen na poskoku z zeme se k nebi poberu: náký me ohen ziví, kostí vnitrnosti protírá: ohen div, nez bez dríví, i telo i duši zzírá. Takliz mne obnovuješ? srdce mé, mozek, mé zíly, Boze, si zhotovuješ, ohen ten me mdlí i sílí: z sveta, z toho oudolí, k sobe mne, muj Boze, voláš, kde všecko stune, bolí, kdyz tak v vnitrnostech plápoláš. Nemeškej, neprodlívej, srdce mé jiz jest hotové, nejsem zpozdilý, línej, srdce rychlé, srdce nové: znám tvuj hlas, jenz me volá: a z volání se raduji, láskou srdce plápolá, s tebou se smluvit zpecuji. Tvuj blesk, tvá všemohoucnost, moc, síla, trun nad nebesy, svetlo, záre, velebnost me velmi straší a desí: a samého me mrzí má mrzkost, hruza, ohavnost: duše skropená slzy, telo má svou zlost, nicemnost. Promluvím, an jsem popel, k tobe Bohu nejvyššímu, hnis, bláto, zeme trupl, coz rekneš mne nejnizšímu? Co jsem já? Co Boze ty? bych se pred tebou ohrozil, tys Buh velký, Buh svatý, s tebou rozmlouval, te prosil? Co jsem já, abych uzil uzíváním mého Boha? Já jsem, abych se ssouzil, jednom nerest, bída mnohá. Já jsem prach, truple hlíny ten rod muj, to pokolení, odtud prvorozený, odtud jsme lidé smrtedlní. Smím-li já z hlíny hrstka jednom pred tebou pisknouti, prášek neb prášku cástka, netco se snad podreknouti? Ach, Boze muj, co jsi ty? co jsem já? malý cervícek, kyz jsem hlasem chvály tvý! Jsem, pravím, špatný clovícek. Já jsem dejm, vítr, pára, z semena spolu smíšený, krátký den, a dnuv cára, zrozen jsem z zivota zeny: tys propast, z nízto všeho všech všudy vecí zrození, rod jednoho kazdého, zivot první i poslední. Já jsem parez, mech shnilý, všecken tvrdý a zdubelý, z hlíny ruce slepily me tvé, tupý, neumelý: tys pevnost hlubokosti, podpora jsi zeme svatá, duch sveta od vecnosti, všech všudy vecí podstata. Kapka rosy tekoucí, krupeje ranní, jedinká, prázdný orech padoucí, pomíjející bublinka: tys pak slunce bez rána, mou nádobu naplnuješ, jenz tebou bývá plná, s ní se sám obveseluješ. Já jsem vejrazek pletli, z štavy kvet jsem mladý polní, muj zivot velmi rychlý, k hrobu mne brzy zazvoní: ty pak kuješ kamýnek z hnisu, z rosy, a z krupeje, duši drahý prstýnek, muj se rod odtud sem leje. Já popel, prach, a bláto, trupl zeme, a hnuj shnilý, ty sem pridáváš zlato, ciníš muj nástroj spanilý: co jsi, ó Boze svatý? cot mám pred tebou reknouti? Tvou jsem, ach, láskou jatý! Smím-li jen k tobe vzdechnouti? Já jsem bída nerestí, chudoba, samé zebrání: tys poklad, pouhé štestí, všeho dobrého oplejvání: tys puvod všeho dobrého, tys poklad velmi podivný. Já koren všeho zlého, mrzký, nestálý, pochybný Co ted, co budoucího, ty jsi všeho povedomý, já jsem srdce tupýho, sám svého nepovedomý. Tys smysl, rada všeho, neomylná prozretedlnost: já pak pychu zlostného všecka všudy ošemetnost. Tys propasti dno, svršek, já nejmenší krupejicka: ty jsi slunce okršlek, já jeho malá jiskricka: ty jsi kvetu samý kvet, já jsem jen pejrí polední, rosy's rosa, nový's svet, já pak bublínka vecerní. Já mlha, mráz, kruh ledu, tys radosti neskoncenost, náchylný k bídám, k pádu, tys pak pevná trvánlivost. Já jsem krouzek bolesti, ty jsi stalo-stalá pevnost, já jsem kolo zalosti, ty jsi neskoncená radost. Já kvílení, bublání, tys zpev, zvuk, pekné varhany, touzení, naríkání, proníkáš na všecky strany: tys svetlem, já temnosti, já bláto, a tys cistota: tys milost, já tesknosti, tys bezpecnost, a já psota. Ty jsi sladkost, a já jed, tys lahodný, já kyselý; já zluc, horkost, a tys med, já smutný, a tys veselý: já nemoc, tys zhojení, já zimníce, tys uzdravení: já hrích, ty odpuštení, já nepravost, tys spasení. Já škaredý, tys pekný, já zlost, a tys oslavení: já mrzký, tys pocestný, já putka, tys svítezení, já bitva, tys muj venec: já práce, tys má odplata: tys potejkání konec, tys odplata drahá zlata. Tys perla, kment, hedvábí, tys bozská, hrozná velebnost, ta k sobe všecko vábí, neobsáhlost, neskoncenost: já pak jáma, sklep, co jsem? jsem potvora nepravosti: já kazichléb jen co jsem? hra všelijaké marnosti. Já nad perí létavé, i nad vítr jsem marnejší, nad ty prášky mihavé, i nad prach jsem vrtkavejší: já jsem nadutá pena, v štestí jsem nejvyskocnejší, potom kdyz je promena, v neštestí nejzlobivejší. Já nad oteklé vredy, i nad hnuj jsem ohavnejší: všecken zapuchlý, bledý, nad jed i mor ohyzdnejší. Já jsem samý pouhý vred, umrlcina zpráchnivelá, puch, hnuj, hnis, jizlivý jed pro svrab oplzlého tela. Já jsem hríchuv kalište, samá a pouhá shnilota, cerv, pouhé smradlavište, nerest, nouze, bída, psota. Me rak ohyzdný zzírá, já jsem jednom nakazení, v nemz se hnis a hnuj zbírá, smrti jisté predzvedení. Já jsem zakrytou skrejší haduv, jenz se ve mne plazí, já, v nemz jako v peleši, rádi zlí duchové vezí: já jsem pekla pochodne, vecne vzdy horící svíce, neskonceného ohne pokrm, potrava a píce. Já semotám motání jako vichr se tocící, pracné pavoukuv tkání, telo se rozpouštející: já mám se klást na máry, ziv jsem s neveselou duší, pára, blesk i pozáry, opustí i tovaryši. Já vání a mráz ranní, jenz se hned sluncem rozpálí, já jsem cervuv snídání, v rubáš me brzy obalí, já jsem sám cerv nicemný, co zem préc nekam odlozí. Bez zbrane, nah, mizerný, já jsem jen smrti podnozí. Já jsem privrená v tele mrzkost se vší ohyzdností, mé telo bude vcele zemeplazum za dedictví: já jsem velmi laciný, nedali by za me halce, ponevadz jsem vzat z hlíny, nedali by ani malce. Já nad slámu, kvet, seno, jako pléva jsem laciný, i nad zabí plemeno, špatnejší i nad luštiny: já pravdy stín zatmelý, nejsem netco, nez nijakost, já jsem šat, strep zetlelý, mrcha, mrva, kuze a kost. Moucha, cerv, slabý proutek, aneb co je lehcejšího, chlup, nebo vlny chloupek, neb co muz být špatnejšího. Slovem nic jsem, i mýne, nebo ponevadz Buh jest všecko, já jsem jalové síme, tráva, larva, sen a seno. Ó Boze muj, ach co jsem? zdali se mne jen netco zdá: ze jsem? jsem-li? neb co jsem? Nevím, jsem-li, cili se zdá: jsem, jsem nez od samého, jsem, Boze, jsem, nez od tebe, ne od sebe samého, od tebe, jenz's stvoril nebe. Nic nejsem, ani stínu stín, ani nejaká barva, nic nejsem, pro mou vinu, náké zdání, náká larva. Neb jestli me tvárnosti zbaví Buh, tehdy znamení ani stínu jakosti, ani nebude myšlení. Jako bych nikdý nebyl, všecko se o mne zavrhne, na svete nicímz nebyl, jako voda se zalehne. Zdání budou nez prázdná, všecko umlkne, zaletí, zmínka nebude zádná, nebude ani pameti. Kyz muj zrak muz videti, jak jest Buh velký velice: kyz mohu povedeti, co jest to svatá Trojice? jak plodná Bozí bytnost? jaká moc bozského ohne, jaká otcovská plodnost, jak Slovo plodí podivne! Proto zádám, co jsi ty? ach kdo tebe mi ukáze? ach Boze muj! co jsi ty? z lásky se má duše táze: cos ty, Boze nad bohy, jak budu s tebou mluviti? Duvod i puvod mnohý, všecken's z krásy, všecken z kvítí. Slovo plodí usta tvá, jedno sic Otec s svým Plodem, není dvoje, nez jsou dva jakýms podivným spusobem. Kdyz se spolu líbají, oba kvet lásky vzdychají, zas kdyz se objímají, srdýcko lásky vzdávají. Vecné tu potejkání mezi bozskýma vzdychání, to lásky milování vecne trvá bez ustání: ta jest bozská mrakota, to ta Otcova plodnost, ta pramen, ta jistota, ta Ducha Svatého rovnost. Coz tehdy ty, co jsi ty? V té neprístupné mrakote sám ty sobe, co jsi ty, vykládáš svetle v cistote: tys slunce od samého sebe, dálej nemuzeme, te Boha velikého radej prosme, chvalme, cteme. Troj jsi anebo trojí, aneb tri jste v jednom bozství, tebe se všecko bojí, tys horkost, svetlost v svetlosti: trikrát's velká hlubina, která není bez plnosti, nejsi bez tvého Syna, ani nejsi v samotnosti. S Otcem Syn také plodný, plodnost jeho téz v jistote, slunce jste jakés trojný, nez v jediné té mrakote: co jsi dále, ach, co jsi? kde bydlíš? a co pusobíš? ach medle prosím, kdo jsi? co nastane, co hotovíš Ciníš bez zamestknání, v práci bez zaneprázdnení, starost v odpocívání, neoddycháš v uprázdnení: vše vázíš, nic netízíš, co ciníš, to uvazuješ, kdyz vází, se nenízíš, vázen všecko prevazuješ. Všem svítíš, nejsa vidán, v mrakote jsi znamenitý, kdyz hejbáš, nejsi hejbán, hneš svetem nemohovitý. Odev tvuj nemá šaty, ziv jsi nez bez vyzivení. Bez ouroku bohatý, cítíš, nez ne bez cítení. Za prvního te máme, od tebe, co od pocátku, co vidíme, co známe, ty nepocítáš zacátku: cesta's, nez ne na poli, stezník bez šlapejí sice, hora, ne bez oudolí, vez bez špice, makovice. Ty jsi koule trihranná a bezedna okrouhlostí, ty jsi okrouhlost trojná, tys bezedna hlubokostí: spravedliv bez pravidla, prímý bez šnury, námetky, slicný nez bez lícidla, vecný prese všecky veky Krásný's ale bez vrásky, ty nad radost veselejší, všecky premáháš lásky, nad cistotu jsi cistejší, ziv jsa starým nebýváš, casové nezalítají, zádné meny nemíváš, léta ti nezapadají. Z tebe jde všecka pravda, není tu nedokonalost, s tebou vše býti zádá, neb's všech vecí dokonalost: zem jsi, nez te nevorí, jsi voda, a nejsi vlhký, more's, v nemz se nebourí, ty jsi Buh bez míry velký. Plamen jsi, nez bez dejmu, povetrí's, nez se neklátíš, mori jsi velikému bez brehu roven, vše tratíš: oudolé jsi bez hory, slunce jsi, nez bez východu, potok, nez nejdeš z hory, svetlo jsi, nez bez západu. Ruze jsi, nez bez trní, studne nemaje zacátku, konec poslední, první, jakoz bylo od pocátku: láska bez pecování, víno cistotné bez kvasu, pres jsi bez presování, kníha, nez bez slov, bez hlasu. Háj jsi bez zastínení, zlato ryzí bez ouhony, krása jsi bez lícení, trun slavný ne bez zápony: nebe jsi, nez bez noci, more jse bez vlnobití, zdraví jsi bez nemoci, smích jsi, nemuzeš kvíliti. Zahrada jsi bez kroví, ovotce jsi bez luštiny, sklad, nez kdo o nem ví? Propast's veliké hlubiny. V té se topím propasti, v tomto se svetle zatmívám, v té mé rozmilé vlasti všecken pohrízený bývám. Co jest Buh muj, se tázi? Všecko se zde mate, plete, kolem se tu obchází, brzy se rozum zaplete: vzdy zádám, ale nikdý nemohu Boha smysliti, co pridávám, nez nikdý nemohu pri nem skonciti. Jakás mne prichází noc, kdyz sobe to tak spytuji, jak jest velká Bozí moc? rozumem nevystacuji: chradnu, kdyz tak oplývám, vzdy chci dále pochopiti, rád jsem, kdyz se tak smejvám, v bozství chci se potopiti, Boze! co na ulici vne hledám, co jsi, spytuji? V tobe a v tvé pravici všecko dobré obsahuji: proc si hledám líbosti sveta ve vší okrouhlosti? proc si hledám sladkosti v samé a pouhé horkosti? Tys medovitá dílne, sladkosti ten nejlepší stred, jejz vcela delá pilne, nejvýbornejší plasti med: ty zahrad kratochvíle, útecha, kvet, ráj, zelenost, místo prerostomilé, rozkoš chládek a veselost. Proc hledám jasnost, svetlost z slunce anebo z mesíce, proc hledám líbost, milost v zluci, v pelínku na louce? víno a jiné košty, jídla, pokrmy, nástroje, proc jiné marné trošty, prespolní, cizí nápoje? Chci-li mléko, smetanu neb kruhy cukrkandrové, u tebe vše dostanu, cukrové, koriandové: nac balšám, nac z ryb barva nebo roucho šarlatové, nac kment, predivo z cerva, roucho tkané i kmentové? Láska má své nové šaty, jest to nejlepší odení, odev lásky bohatý, nepotreba jiné jmení. Láska nejlepší barvy, nejvonnejší libá vune, netreba jiné larvy, po ní nizádný nestune. Láska Bozí nejkrašší, láska Bozí nejslicnejší, láska Bozí nejdrazší, láska nejušlechtilejší: préc láska nezrízená, préc láska toho slepého, nestydatá, zmarená, jiného já mám milého. Chci-li míti líbání, Buh jest nejlepší líbání: chci-li mít objímání, v Bohu bývá bez stejskání: ty mne, ó Boze, sýtíš nejcistejším milováním, mé srdce sám nasýtíš libým tvých ust obcováním. Ty nebeskou sladkostí sýtíš, ale bez sytosti: kdo te zná, nemá dosti, lacní vzdy víc bez tesknosti: hledám-li cest, ourady, milosti, mnohé nadání i jiné k tem duklady, rozkoše neb hodování, kde se muj Buh nachází, tam jest ten nejlepší statek, kdo az k Bohu prichází, tam nebude nedostatek. Radosti stanovište, slávy jsi nejvetší palác, zbozí mé, outocište, svobody ten nejširší plac. Proc hledám naušnice, proc perly, drahé zápony, proc krajky, drahé špice? nejsou, nejsou bez ouhony: proc aby se vše lesklo drahým na hlave kamením, celo bylo jako sklo tím líbezným omámením? Perly, drahé kamení, jenz se stkvejí svou slicností, i jiná všecka jmení nic nejsou k Bozí milosti: Buh perla, drahý kámen, prubír, erb diamantový, lásky horící plamen, vše premáhá, rudy, kovy. Tou se perlou pecetí, láska se tím tiskne, kuje, bozskou divnou pecetí, všeckno dobré obsahuje. V té, Boze, troj jednomu jest bytnosti oucastenství, trem sláva, cest jednomu, v trech se jen jedno bozství stkví. Veno téhoz spojení jest jednota, nez v trojnosti, nez trech jedno spolcení, jest spojení, nez v bytnosti: nejvíce sobe vází v jednote spolcení svazku, tam se spojením vází skrz vecnou nestíhlou lásku. To já tak myslím sice jako cervícek nejmenší, ach, cos svatá Trojice? ty máš vedomost nejlepší. V tomto kdyz sjednocení trojí rozjímám Osobu, mne bývá rozloucení tela s duší: jdu do hrobu. Kdyz si myslím o Bohu, všecken se mi rozum tratí, ach, dále víc nemohu, všecko se míhá a krátí, o tom nestíhlém mori: ó ty bezedná propasti, pred nímz se všecko korí, nemuzem nijakz obstáti. Aristoteles stoku nemohše v mori seznati, cot já o tom potoku mohu v Bohu vyskoumati? Nelze-li pochopiti tu morskou sem tam zátoku, musí mne pochopiti sama, bude na poskoku. Kdyz si myslím o Bohu, coz mám delati, musím díti: Ach, Boze, víc nemohu, rac me v sobe potopiti! Cím dál o nem rozjímám, všecken se zouplna tocím. Kam pujdu, Boze, jinám? Do tvé velebnosti vskocím. Tak, tak, jak nejvíc mohu, cervícek na zemi vzdychám o všecko-mocném Bohu, k nemuzto rychle pospíchám. Já ten nejmenší cvrcek k nohám trunu jeho padám, zemeplazý cervícek cosi v temnostech predkládám! Poznámky dr. J. Vašici k vydání z roku 1934 Tiráz vydání z roku 1934 Poznámka F. X. Šaldy Verse bez sloupcu (vhodná k ulození stránky jako prostého textu) Jste . ctenár B. Bridela od 30. 10. 1997.