Dante Alighieri Božská komedie Přeložil O. F. Babler Ilustroval Sandro Botticeli Tuto vpravdě monumentální skladbu dopsal Dante Alighieri roku 1320. Celé dílo je prodchnuto číselnou symbolikou zdůrazňující tehdejší chápání světa. Trojčlennost světového názoru odpovídá třem postavám svaté Trojice i třem záhrobním říším soudobé kosmologie, které také tvoří tři díly Božské komedie: Peklo, Očistec a Ráj. Každý z dílů má třiatřicet zpěvů. Peklo má navíc ještě jeden předzpěv, takže celá Božská komedie má rovných sto zpěvů. Dante si pro celou báseň sestrojil zvláštní trojveršovou řetězovou slohu, jež od té doby proslula jako terza rima, neboli tercína, a jednotlivým zpěvům přiřadil takovéto schéma rýmů: aba, bcb, cdc, ..., xyx, zyz, z. V božské komedii tedy najdeme 14 233 pětistopých jambických rýmovaných veršů, tudíž 4611 úplných tercín a 200 rýmových dvojic ze vstupních a závěrečných veršů jednotlivých zpěvů. Z Dantova pojetí Božské komedie plynou nesmírné těžkosti, které na sebe bere překladatel snažící se o zachování původní formy. Historie českých překladů Božské komedie není ani příliš dlouhá ani příliš bohatá. První, kdo se pokusil o její překlad, byl František Doucha, který roku 1854 uveřejnil své přetlumočení několika zpěvů básně. Byl to v českém úsilí o Danta čin takřka průkopnický, ale vděčnost, kterou mu za to jsme povinni, nám nesmí brániti, abychom neviděli umělecké nedostatky jeho práce. Doucha sám nebyl dosti básníkem, aby při zachování původního metra a rýmu utvořil plynulé a čitelné verše. Aby překladatelsky zmohl celou Dantovu báseň, to zůstalo vyhrazeno básníkovi pozdějšímu a většímu Jaroslavu Vrchlickému. Tento básník, který byl doma ve všech velkých literaturách, a ve všech oborech poezie, také jako překladatel kupil knihu za knihou. Je to známkou úžasné duchovní universality, že on, který v Goethově Faustu nalezl dílo, jež přímo osudově odpovídalo jeho nejvnitřnější bytosti, mohl také skladbě Dantově věnovati tolik pozorné a vytrvalé lásky. Vrchlický přišel za pobytu v Itálii ve svém mládí do styku se světem Dantovým, a kouzlo, do něhož tím upadl, už ho neopustilo. Roku 1875 počal pracovati na překladu Božské komedie, roku 1879 vyšlo Peklo, roku 1880 Očistec a roku 1882 Ráj. Jelikož překlad byl pro českou literaturu událostí prvního řádu, dostalo se mu mnoho pozornosti po stránce kladného hodnocení i po stránce ostré kritiky. Důležité pro další vývoj textu bylo, že Vrchlický při polemikách kolem jeho hodnocení přišel do styku s Janem Blokšou, v oné době nejpoučenějším znalcem Danta, jeho života, díla a doby. Jemu vděčil za mnohé poznámky, které mu pomohly, aby v pozdějších vydáních svého překladu některá místa opravil a obsahově i formálně zdokonalil. Velký význam v dějinách naší dantistiky má jiná práce: překlad celé Božské komedie, který pořídil Karel Vrátný. Toto přetlumočení, které vznikalo v letech 1906 až 1929, je psáno v nerýmovaných pětistopých jambech. Má všechny přednosti, kterých může dosáhnouti překlad zbavený těžkého pouta rýmu, totiž přesnost, přirozenost a čitelnost, ale překladu ideálního jím ovšem dosaženo není - ten je nemyslitelný bez onoho průběžného řetězu rýmů. Ale jasností svého textu i vědeckou spolehlivostí svého komentáře zůstane překlad Karla Vrátného východiskem pro každý budoucí pokus o české překladatelské zdolání Božské komedie. Třetí úplný překlad Dantovy básně sahá svými prvními kořeny do roku 1921, do jubilejního roku Dantova, vznikal však souvisle teprve v letech 1940 až 1948. Jeho Peklo vyšlo poprvé samostatně roku 1949, jako celek roku 1952, a to s doprovodem reprodukcí dřevorytové výzdoby prvotiskového vydání benátského z roku 1491. Úkoly dantovské zůstavají u nás otevřeny ovšem ještě po celé generace překladatelů i badatelů, a vše, co dosud v tomto oboru bylo vykonáno, jsou jen pouhé přípravné práce. O. F. Babler (Z doslovu k druhému vydání posledně jmenovaného překladu z roku 1958) Dante Alighieri Copyright (c) 1997 Michael Jedelský poslední změna: 18.3.1997