Robin Llywelyn Bílá hvězda na bílém pozadí **************** Moje potí*e začaly po papírové revoluci, tu noc, kdy jsme získali svobodu. Celé odpoledne praskalo náměstí ve svech a večer, kdy* se lidé vyhrnuli z hospod na ulici, zase. Pořád jsem vyhlí*el jestli někde nepřecházís ulici a byl jsem do toho tak ponořen, *e jsem si nevsiml, jak na mne lidé ukazují prstem a potutelně se usklíbají, kdy* mne míjejí. Vůbec nic mne nenapadlo, dokud mě Dei Dwyn Wya nes*ouchl loktem do *eber a potměsile na mne nezamrkal. V očích mu neplálo jenom nadsení toho večera. ´Jak vidím, jsi jestě na svobodě´, víc mi neřekl. ´Co tím chces říct?´ povídám, ale on u* zatím vklouzl do prostřed davu. Chvilku jsem postával a poslouchal projevy, které se ozývaly z megafonů nahoře na vě*ích, ale pak, proto*e jsem neměl whisky, která by mě zahřála, ohrnul jsem si límec přes usi a vydal se pryč. Nejdřív jsem chtěl jít za tebou ke Carrag Elin, ale jak bych ti vůbec dokázal cokoli vysvětlil, milá Anwes, kdy* se slova mezi námi stala zbraněmi? Sel jsem podchodem a zase uviděl Siffrwdu Helygovou. Byla skloněná, vzlykala, vlasy jí zakrývaly obličej, po tváři se jí táhla modřina a pokousela se sesbírat korálky z náhrdelníku, které se rozkutálely po bílém betonu. ´Co se stalo, Siffrwdo?´ zrovna takhle jsem se zeptal. U* předtím jsem s ní mluvil na náměstí, ale neměl jsem jí moc co říct. Tak je to s ní pořád, v*dycky má s něčím nějaké trápení, ne? ´Dej mi pokoj,´ řekla a dívala se na mne jako tygřice a já viděl, jak jí oční make-up tvoří na tvářích dva černé potůčky. Siffrwd Helyg Rallt umí být pěkně ostrá, a kdy* se vzteká, je lepsí jít jí z cesty. ´Ale Siffrwdo... já jen...´ ´Táhni. Jdi si za svou Anwes Bach y Galon,´ řekla jízlivě, ´a zkus, jestli tě bude chtít zpátky.´ Sel jsem a vydal se domů; přece se nebudu dohadovat s takhle jízlivou holkou. Na chodníku před bufetem Nonstop seděl s hlavou v dlaních Wil Chwil. Vůbec jsem nerozuměl, co povídá, ani jsem vlastně nepochopil, proč si přejel ukazováčkem pod bradou a obs*astnil mne osklivým úsměvem svých úst plných černých pahýlů, a vesel jsem dovnitř poohlédnout se po něčem k jídlu. ´Más něco na zahřátí, Betsano?´ řekl jsem Betsaně Bawbové za pultem. ´Tak, co ta nová práce?´ ´Máme jenom ragú a starej se o sebe.' Povídá se, *e Betsan Bawbová je teď s Malým Gwilem Sgrinem, a proto dělá v noci vestoje za pultem v Nonstopu a ne naznak nahoře nad bufetem jako dřív. Pak se dveře otevřely a Wil Chwil, který na nich visel, vletěl přes stoly dovnitř. ¨Ven!´ řekla Betsan Bawbová, popadla násadu kostěte a prastila ho do zad. Wil Chwil se ani nepohnul. Hodila po něm násadu a vrátila se za pult. ´To se divím, *e jsi jestě tady,´ řekla pak. ´U* toho mám plný zuby,´ povídám, proto*e jsem u* začal být dost nesvůj. ´Mů*es mi říct, co mají vsechny ty řeči o mě najednou znamenat?´ ´Byli se tu na tebe ptát.´ ¨Kdo jako?´ ´Přece tě hledají, ne? Já jim ale nic neřekla, na mou dusi. ´A co by se tak dalo říct? Kvůli čemu by mě hledali?´ Betsan Bawbová si pořád dělá z ka*dého legraci a ze vsech si utahuje, tak jsem jí moc nevěřil. Wil Chwil přisel ke stolu a začal blábolit a mlít pantem a sklebit se, a tak jsem dal Betsaně za jídlo dva impulzy a odesel domů. Neměl jsem pocit, *e se něco děje, ale pro vsechny případy jsem sel domů rovnou. Při pohledu na červené světýlko na záznamníku telefonu se mi stáhl *aludek. Nejdřív jsem ale otevřel dopis, který jsem zdvihl z roho*ky. Velké změny v zemi jsem moc ve zprávách nesledoval, proto*e se toho v nasem městě moc nezměnilo, a i jsem měl dost práce, tak jsem tenkrát věci nevnímal tak, jak jsem měl. ´Pane Bo*e,´ řekl jsem si, kdy* jsem přečetl vzkaz. ´Je to tedy pravda. Fischermädchen chce, abych okam*itě přisel. Ne* se naděju, budu na hradě Entwürdigung a sám Rausman ze mě bude stahovat ků*i za*iva.' Na záznamník jsem úplně zapomněl, kdy* mé prsty jako datel do stromu vy*ukávaly číslo na telefonu. Fischermädchen se zlobila, kdy* ji někdo probudil uprostřed noci. Jakmile si ale uvědomila, kdo jsem, změnila tón. ´Aha. Konečně. Kdepak jsi, Gwerne, byl?´ řekla podezřele mile. ´Pořád čekám, *e zavolás.´ ´Ano, vím,´ řekl jsem. ´Hned ráno jsem u vás. Jde o tu práci na počítači? Poslyste, řekl jsem, *e si tím nowým softwarem nejsem jistej, ne? Rozčilujou se kvůli tomu?´ ´Tak zítra ráno v osm. A nedělej si s tím starosti, Gwerne. Přijď v osm, vsechno je v pořádku.´ Zaslechl jsem, jak Dei Dwyn Wya mluvil o nějakém Tincaru Saffrwmovi nebo tak nějak, *e doká*e přecházet hranice s uprchlíky, kteří utíkají, aby je nedostala Těla bez duse. ´Toho potřebuju,´ řekl jsem si, ´ten se mnou půjde do Malé země.´ A potom jsem si pomyslel, ´Jo, ale ten *ije jenom v pohádkách a to mi nepomů*e. Zatraceně.´ A i kdybych na Tincara Saffrwma věřil, tak jako děti nebo staří lidé, neznám jeho číslo, a vlastně bych se s ním ani telefonem nemohl, proto*e by se to prozradilo Těm, kdo naslouchají, a taky by na mne přisli. ´Kdy* nejsi dost silný, buď chytrý,´ řekl jsem si a bylo mi jasné, co musím udělat. Potom jsem při balení naházel do batohu, co mi padlo pod ruku. Chtěl jsem ti zavolat. Ale rozmyslel jsem si to. Vzpomněl jsem si na obrazovku a vzpomněl si i na kód. Odstranil jsem akta, o nich* jsem neměl vědět. Nechal jsem předprogramovaný krátký vzkaz pro Fischermädchen, vysel ven a ani se neohlédl. Wil California mě hodil na nádra*í a jentaktak se mi podařilo chytil noční vlak, kdy* jsem přeskočil turniket ´Lístek, mladej,´ řekl průvodčí. ¨*ádnej nemám,´ povídám. ´To si ho teda musís koupit. No tak, bude to,´ řekl. ´Klídek, zaplatím,´ já na to, podal jsem mu kartu a řekl ¨za čtyřicet¨ a dostal jsem malý *lutý lístek ze strojku, který měl na břise. Barva na něm jestě nebyla suchá. Nevystoupil jsem tam, kde jsem měl, ale jel nocí dál a míjel stanice, jejich* jména jsem nikdy dříve neviděl. Noc byla jako dlouhý tunel a světlo v kupé barvilo spící lidi na*luto. Některé jsem neznal, ale byli tu i někteří ze Země vyhnanství, a tak jsem přitiskl tvář ke sklu a pozoroval, jak zvenku po okně běhají kapky destě jako o závod, kdyby mne snad někdo náhodou poznal. Nakonec se mi za rozbřesku povedlo vyklouznout na nádra*í v Gwastadarosu a nikdo nepřisel na to, *e jsem si nezaplatil jízdenku a* sem. Měli tu načančané tabule s názvem města ale také betonové boudy s neomítnutými zdmi zrovna jako u nás, a neonové lampy pořád blikaly tak jako tam doma. Lidi se tady pěkně vyznaj, proto*e to první, co mi kdo řekl, bylo ´Ahoj, my se neznáme, jdes daleko?´ (c)Vladka Satavová